Nejznámější poděbradský malíř
dokonce v roce 1945 oceněný titulem národní umělec, byl Ludvík Kuba (1863–1956). Syn poděbradského zámečníka, ač měl dvanáct sourozenců, byl jediný, který oplýval hned několika talenty. Nejvýraznější byl výtvarný talent, bez nadsázky srovnatelný se slavnými francouzskými impresionisty. To přesvědčivě dokládá i jeho autoportrét. Programově se také věnoval lidové písni, vystudoval hru na varhany, byl i nadaným spisovatelem a respektovaným folkloristou. Právě pod vlivem tohoto celoživotního zájmu vedl své četné etnografické cesty po Balkáně a Lužici, přičemž jeho zápisy a kresby jsou dnes často jediným svědectvím o zmizelé svébytné kultuře.
